Čočka je notoricky známou luštěninou a jednou z prvních, kterou si lidé vybaví z této kategorie zemědělských komodit. Od čočky se dokonce odvozují názvy některých výrobků, například bonbónů, čokoládových pamlsků anebo kontaktních čoček, nahrazujících brýle. Jak čočka vypadá a jak chutná, by bylo zřejmě zbytečné uvádět, nicméně bychom si tu mohli připomenout, že neexistuje pouze čočka tmavě zelená a hnědá, ale i červená (spíše oranžová) a černá. Je mezi nimi nějaký jiný rozdíl, než pouhá barevná odlišnost?
Červená – nejlépe stravitelná luštěnina, jakou si můžete dopřát. Kdo začíná s luštěninami nahrazovat maso, měl by je zařazovat do jídelníčku postupně a po malých dávkách, přičemž s červenou čočkou to půjde snadno. Nemusí se namáčet a slévat voda, lze ji vařit přímo, a to velmi krátkou dobu zhruba 15 minut. Díky absenci nestravitelných složek ji můžete využít jako první proteinový příkrm pro batolata, jako dietní jídlo pro seniory a jako výživný a sytý pokrm pro každého, kdo trpí zažívacími potížemi.
Zelená a hnědá – tento typ se již musí namáčet, nejlépe přes noc na 8 – 10 hodin a vařit v nové vodě. Hnědá a zelená čočka je velmi chutná zejména na kyselo, anebo v podobě čočkové polévky. S čočkou nakyselo však nekombinujte uzeninu ani vejce, ale raději pouze celozrnné pečivo, například žitný chléb. Hodí se k ní i zeleninový salát s rajčaty a syrovou cibulí nebo klasický okurkový salát s citronovou šťávou či octem.
Černá – s touto velmi drobnou odrůdou čočky se můžete v obchodech setkat i pod názvem „beluga“. Obsahuje poměrně velké množství proteinů a cenných antioxidantů, z nichž mnohé se vyskytují v ovoci tmavě modré a fialové barvy (borůvky, ostružiny). Některé zdroje uvádí, že není nutné belugu namáčet, a lze ji vařit jako čočku červenou, ale vhodnější je namočení alespoň na tři hodiny do vlažné vody a proces vaření provádět tak, jako u čočky hnědé.