My lidé patříme mezi všežravce. A někdy se dá říci, že doslova. Sežereme, totiž sníme, klidně cokoliv, co nám dají na talíř, a vlastně ani talíř nepotřebujeme, protože to klidně zhltneme i přímo z konzervy nebo z igelitového obalu. Když dostaneme hlad, prostě vezmeme zavděk čímkoliv, co je pro nás poživatelné. Hlavně že nám to aspoň trochu chutná.
Ale k čemu to vede? Pochopitelně k tomu, že ne vždy sníme to, co bychom si měli dopřávat. Všichni přece alespoň z doslechu víme, co bychom měli jíst, a kdybychom se zajímali o to, co je obsaženo v tom, co ve skutečnosti jíme, zjistili bychom lehce, jak daleko jsme od ideálu. Ale zajímá nás to? Docela často ne. Na všech potravinách musí být uvedeno jejich složení, ale nikdo doposud neprosadil povinnost takové údaje číst, a tak je prostě nečteme. Je pro nás hlavní, že nám to konzumované aspoň trochu chutná, a tím to končí.
A co to znamená? Třeba neúměrnou konzumaci soli, cukru a tuku. O nichž se ví, že našemu zdraví rozhodně neprospívají. Chutná nám to a nezajímáme se o následky, jimiž je třeba vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu v krvi nebo obezita a diabetes. Nezajímáme se o taková rizika, ani když nás pak na ně začnou upozorňovat doktoři, a nedbáme dobrých rad, dokud už není pozdě.
A přitom by stačilo tak málo, aby bylo všechno jinak! Všichni přece víme, co je nám prospěšné, a na změně stravovacích návyků by se tak dalo zapracovat docela snadno.
Kdybychom se třeba zajímali o to, kde zdravou stravu sehnat, zjistili bychom, že to není ani těžký úkol, ani drahá záležitost. Dnes přece máme i internet a e-shopy, včetně toho, který nabízí jenom zdravou stravu. A stačilo by dát přednost nabídce právě z tohoto e-shopu, abychom své tělesné schránce prospěli. Což se sice neprojeví hned, ale jednoho dne to možná rozhodne i o tom, jak dlouho a jak kvalitně budeme žít.