Není jídlo jako jídlo

Toho, co jsme my lidé schopni sníst, je vskutku hodně. A v dobách nedostatku je to naše přednost, protože spíše najdeme něco, čím se dá uživit. Jenže v dobách nedostatku dávno nežijeme, a bez ohledu na to, kolik lidí si u nás stěžuje na údajnou chudobu, se máme až příliš dobře. A to znamená, že bychom si měli i z různých druhů potravin vybírat. Měli bychom volit nejlépe to, co je zdravé, co nám prospívá.

Jenže všichni víme, jak se věci mají. Stačí se rozhlédnout kolem sebe (a někdy se klidně podívat i jen sami na sebe) a zjistíme, že máme my lidé ke zdravé stravě hodně daleko. Navzdory osvětě, navzdory snaze lékařů a dalších odborníků i navzdory rozšiřující se nabídce, díky které máme velkou možnost volby, se u nás rozhodně nekonzumuje dost vitamínů a jiných prospěšných prvků, nikoho moc nevzrušuje obsah vlákniny v potravinách a podobně. Namísto toho se přecpáváme tukem, konzumujeme přehnané množství cukru a různé přísady do jídel nejistého původu a účinku nedokáže nikdo z nás ani vyjmenovat.

Naše strava je tedy často všelijaká, jenom ne zdravá. A ono nám to po nějakou dobu nemusí vadit, škody se nenapáchají hned. Ale jak se traduje, stokrát nic umořilo osla. A neustálá konzumace nezdravých potravin se podepisuje i na nás. Negativně, pochopitelně.

Všichni bychom chtěli žít co nejdéle, všichni bychom chtěli být co nejzdravější. Ale naše strava tomu v žádném případě neodpovídá. A přitom by stačilo jenom tak málo! Kdybychom aspoň něco z toho nezdravého nahradili něčím zdravým, hned by nám bylo líp. Ale většina z nás neví ani to, kde se zdravé potraviny shánějí, kdekdo netuší, že existuje i specializovaný web, kde se nenabízí nic jiného než to nejprospěšnější, co můžeme my lidé konzumovat. A kdybychom to věděli, stejně by tam spousta z nás dobrovolně nenakupovala. Protože jsme zvyklí na to nezdravé. Anebo se vymlouváme na údajnou drahotu ideální stravy. A pak jednoho dne pozdě bycha honíme.