O významu vlákniny ve stravě

Ti z vás, co pamatují socialismus, si možná ještě dovedou vybavit proces nakupování potravin. V té době jste vešli do místní samoobsluhy nebo prodejny smíšeného zboží a ukládali do nákupního košíku převážně průmyslově zpracované výrobky. Sortiment ovoce a zeleniny byl velmi omezený a poměr přirozeně sklizených potravin vůči těm „vyrobeným“ byl pochopitelně nepříznivý. V té době nebylo vůbec snadné získat z potravy dostatek vlákniny, jako modelový příklad bychom mohli uvést běžnou „klasiku“, kdy jste ráno k snídani před odchodem do školy snědli dva rohlíky z bílé mouky namazané máslem a šesti plátky salámu, k svačině jste měli chléb se sýrem, k obědu houskové knedlíky s UHO (univerzální hnědou omáčkou) a hovězím masem a k večeři špagety s vepřovým masem a omáčkou a drobnými kousky papriky. Ve finále jste přijali vlákninu pouze z těch malých kousků papriky k večeři, vše ostatní bylo připraveno z bílé mouky nebo z masa, kde žádná vláknina není přítomna.

Nedostatek vlákniny téměř zablokuje postup natrávené stravy tlustým střevem, takže jste pak trpěli zácpou, což nahrávalo i rakovině tlustého střeva. V té době jsme také jako národ suverénně vedli ve statistice tohoto onemocnění ze všech zemí světa. Přitom stačilo zařadit příjem potravin s vlákninou a omezit konzumaci masa, a bylo by po problému. Mimochodem některé národy (primitivní civilizace) vůbec rakovinu tlustého střeva neznají.

Vlákninu lze dobře doplnit ve vyváženém poměru k ostatním složkám stravy například ovocem a zeleninou (i sušeným ovocem), luštěninami, celozrnným pečivem, celozrnnými těstovinami, pohankou, quinoou, hnědou rýží a také ořechy a semínky nebo naklíčenými semeny rostlin. Nepotřebujete tedy zařazovat do jídelníčku samostatnou vlákninu jako potravinový doplněk, stačí se takto rozumně stravovat a její potřebné množství máte pokryto. Příliš mnoho vlákniny v potravinových doplňcích naopak brání vstřebávání některých živin, takže se nevyplatí to s ní přehánět.