Polepším se, slibuji

O zdravé stravě toho slýcháme už po dlouhou řadu let ze všech stran dost a dost. Kdekdo nás nabádá, abychom jedli to či ono, nejednou jsme varováni, že nám v našem jídelníčku schází nebo naopak přebývá to či ono, někdy slýcháme i učené debaty o tom, k čemu mimo jiné i naše nezdravé stravování vede. A tak už zřejmě každý z nás postřehl, že chybuje. A že si vlastně pomalu celá naše společnost nějak škodí. Znáte to – moc cukrů a tuků, málo vlákniny a vitamínů, případně nějakých těch stopových prvků…

Když nám to říkají už i četné vědecké kapacity, něco na tom určitě bude. A tak bychom se nad sebou měli vážně zamyslet. Dokud není pozdě, pokud ještě není pozdě. A třeba se i na chvíli zamyslíme. Jenže pak někam spěcháme, nemáme čas na vybírání si toho pravého, případně na to, co by nám prospělo, nemáme právě chuť. A tak zbaštíme nějaký ten fastfood a život jde dál.

Říkáme si třeba, že se pro jednou nic nestane. Jenže takové chyby ve stravování nebývají ojedinělé. Spíš jsou pravidlem. Nebo si řekneme, že je to, co se označuje jako zdravá strava, příliš drahé a nemůžeme si to dovolit, zejména když se ovocem a zeleninou nezasytíme tak snadno jako nějakým kusem tuku. Nebo otázku zdravého stravování ignorujeme, protože to nezdravé jíme přece už roky a nikdy se nám kvůli tomu nic nestalo. A když se pak stane, už je pozdě.

Ani já v tomto ohledu nejsem zářným příkladem. Vím, co je nám prý prospěšné, protože se mi takové informace donášejí docela často, ale nedbám. Ani nevím, proč vlastně. Zkrátka jím to, co se mi dostane do ruky. A doufám, že to snad nějak vydržím. Ale vy byste si tak počínat neměli. Třeba proto, aby se se mnou měl kdo rozloučit v krematoriu, až přírodě pohár trpělivosti se mnou přeteče. Což se může lehce stát. Ale hlavně proto, abyste žili lepším a zdravějším životem. Který je daleko příjemnější než život těch, kdo si po léta huntovali zdraví.