Škodíme si zbytečně

Zřejmě všichni chceme žít dlouho a zdravě. Nevím o nikom, kdo by toužil po předčasné smrti po letech zdravotních problémů. A protože žijeme ve světě, ve kterém můžeme délku i kvalitu svého života i sami ovlivnit, měli bychom takovou šanci využít. Protože zdraví máme jenom jedno, a když si ho poškodíme, jenom těžko to budeme napravovat, pokud se to dodatečně ještě napravit dá.

A čím že můžeme délku a kvalitu života sami ovlivňovat? Přece svým životním stylem. Je jenom na nás, kolik času věnujeme třeba sportu, je na nás, zda kouříme nebo pijeme alkohol, a i na nás záleží, jak se stravujeme.

Ano, i složení naší stravy ovlivňuje to, jak zdravě a jak dlouho budeme žít. Protože existují jak potraviny, které jsou nám prospěšné, tak i ty, jimiž si vysloveně nebo aspoň potenciálně škodíme.

Je tedy jasné, že bychom se měli stravovat zdravě. Je nám to přece prospěšné, takže proč tím opovrhovat? Jenže si my lidé počínáme docela nelogicky. Víme, že nám škodí příliš tučná, slaná nebo sladká jídla, víme, že nešetrně zpracované potraviny přicházejí o to důležité, co bychom z nich mohli získávat, máme třeba i určité pochybnosti o neškodnosti barviv, dochucovadel, konzervantů a další do některých potravin přidávané chemie, ale přesto dáváme přednost právě tomu. Tomu, co nám neprospívá, ale spíše naopak.

Vědomě nebo nevědomky si tedy škodíme. Stravujeme se tak, že to často směřuje k našemu notně neblahému konci. A přitom si vlastně ubližujeme úplně zbytečně. Protože bychom mohli konzumovat i jenom ty nejzdravější potraviny, jaké existují. Dnes už není ani sebemenší problém je sehnat. A pokud nevíme, kde se na kvalitu a prospěšnost potravin můžeme spolehnout, máme k dispozici dokonce i web, na kterém se nic jiného nenabízí. A cokoliv z jeho nabídky, co si koupíme a zkonzumujeme, nám je jedině ku prospěchu.