Co je to špalda? Je to odrůda pšenice, kterou již před více než pěti tisíci lety pěstovali lidé v Egyptě i na evropském kontinentu. Znali ji kmeny Germánů a Keltů, přičemž se jí později začalo také říkat „samopše“. Ostatně, jako památku na špaldu si můžeme připomenout názvem obce Samopše v malebné krajině Posázaví, zhruba 40 kilometrů jihovýchodně od Prahy.
Špalda je poměrně rozpadavá a vykazuje nižší výnosy než druhy pěstované na bílou mouku, proto také musela ustoupit do pozadí vlivem průmyslového zpracování obilovin. Počátek dvacátého století tedy přinesl lidstvu zvýšení produkce výnosnějších druhů pšenice na výrobu bílého pečiva (rohlíků, housek, veky a bulek), ale zároveň s tím úskalí v souvislosti s obilným lepkem. Bílá mouka totiž téměř neobsahuje vlákninu a lepek tak může ulpívat na střevních stěnách, blokovat vstřebávání živin z potravy a způsobovat alergické reakce.
Dnes se mezi lidmi obnovil zájem o tradice našich předků, kteří ze špaldy pekli koláče a kváskový chléb a připravovali obilné kaše. Jestliže se šetrně zpracuje na mouku jako celozrnná a následně vhodným způsobem upraví do podoby chutných výrobků, je výborným zdrojem živin a pochopitelně prospěšná našemu zdraví.
Najdete v ní převážně sacharidy, z nichž jsou nejvíce zastoupené škroby. Škrob je velmi dlouhý řetězec jednotlivých molekul glukózy a tím pádem se také pomalu tráví a uvolňuje glukózu do krve postupně. Nezpůsobuje inzulínové výkyvy a je tedy vhodná i pro diabetiky. Obsahuje také vitamíny skupiny B, vitamín E, minerální prvky vápník, hořčík, železo, zinek, fosfor, draslík, měď a selen.
Špalda není bezlepková
Špalda obsahuje lepek, a proto by jí neměli konzumovat lidé s celiakií, nebo tzv. neceliakální intolerancí lepku. Stejně tak není vhodná pro osoby s alergií na pšenici. Zdravým lidem však neuškodí, a naopak přinese mnohem více benefitů, než výrobky z bílé pšeničné mouky zbavené živin a především vlákniny.