V dávných dobách to měli naši prapředkové sice těžké, ale zároveň v nejednom ohledu vlastně i lehčí. Ti prostě žili v souladu s přírodou, protože to ani jinak neuměli, a proto se nemuseli neustále za něčím honit. Neměli přehnané nároky, jež musí mít naši současníci, aby obstáli, nemuseli se v práci honit až po hranici infarktu, nemuseli žít ve stresu a obavách, zda a jak to všechno stihnou.
Ovšem naše doba už je jiná. Ta je hektická a my se musíme snažit, seč nám jenom síly stačí, abychom dosahovali žádoucích výsledků v čemkoliv, co nás potkává. Musíme se snažit, seč nám síly stačí. Ale co když tyto nestačí?
Nejrozumnější by možná bylo, kdybychom ve chvílích, kdy jsme vyčerpaní, prostě ‚vypnuli‘, kdybychom si prostě šli odpočinout. Jenže je to možné? Nejednou samozřejmě ne. Naše okolí na nás nejednou nebere ohledy a nemilosrdně si žádá své. A my musíme pomyslně zatnout zuby a zvládnout to.
Abychom to ale zvládli snáze, nebo možná abychom to vůbec zvládli, používáme nejrůznější stimulanty. Z nichž je samozřejmě tou asi nejznámější a nejrozšířenější alternativou káva, ovšem samozřejmě to nemusí být jenom tato.
Jenže káva má kromě dočasného povzbuzujícího účinku i nejeden nedostatek. Zvyšuje krevní tlak, vyvolává podrážděnost a nervozitu, dráždí trávicí trakt… A proto pro mnohé z nás nejednou není ideální volbou.
Na rozdíl od guarany, jež je coby stimulant naprosto dokonalá. Povzbudí člověka psychicky i fyzicky, a to ať už je prášek z jejích semen vmíchán do nějakého pokrmu nebo nápoje, dodá lidem nových sil. A přitom není u této problém ji sehnat a používat, když je toho třeba.
A jaké má guarana dávkování? To se prostě užije výše zmíněným způsobem půl až jedna čajová lžička a je to. Díky alkaloidům jako kofein či theobromin a dalším látkám se člověk cítí po jejím užití jako znovuzrozený. A lépe se vypořádá s tím, co mu naše doba klade do cesty.