Proč sladit melasou

Výroba rafinovaného řepného cukru započala v naší zemi přibližně v první polovině 19. století. V té době si ale mnozí lidé zřejmě vůbec neuvědomovali, jak velké chyby se dopustili, a jaké dalekosáhlé následky to přinese zejména západní civilizaci. Ačkoli bílý cukr vypadal báječně a zdobil jídelní stoly tak, že se o něm mohlo tvrdit, jak je to čistý a skvělý produkt, ve skutečnosti je to jen odpad, který patří do odpadkového koše, a to zcela nekompromisně, a naopak oficiální odpad z výroby cukru – melasa, je přesně tím, co by mělo být výchozím cukrovarnickým produktem a dodáváno na náš stůl. Tedy přesně obráceně – doslova vzhůru nohama.

Proč je melasa tak cenná

Melasa vypadá ohavně, je příliš lepkavá, táhne se jak med a ještě k tomu má takovou zvláštní chuť a vůni, že by vám mohla pokazit náladu. Jenže to je právě dáno těmi výživovými prvky, které se v ní nachází. Melasa je velmi bohatá na minerální a stopové prvky a některé vitamíny, objevíte v ní mnoho železa a mědi, hořčíku, vápníku, manganu či draslíku a vyskytují se v ní vitamíny skupiny B. Naopak bílý kostkový cukr či cukr krystal neobsahují téměř žádné tyto látky, jsou to v podstatě jen prázdné kalorie. Bílý cukr vytváří v těle kyselinotvorné reakce a aby neškodil, musí se naopak využít zásobní živiny uložené v tkáních, takže je to vlastně zjednodušeně řečeno zloděj minerálů a stopových prvků.

Jestliže si tuto pravdu uvědomíte a budete chtít posílit vlastní zdraví, všechen bílý cukr z domácnosti vyházíte do komunálního odpadu a nahradíte jej hnědým cukrem, agávovým či javorovým sirupem, březovým cukrem, stévií, sušeným ovocem anebo melasou či jiným přírodním nerafinovaným sladidlem.

Melasu lze použít k slazení nápojů, obilných kaší nebo lívanců a dají se z ní péct dorty a zákusky a zvyknete-li si na její chuť, případně ji budete střídat s jinými sladidly, posunete svůj život zas o kus dál kupředu, nikoli vzad.