Quinoa se řadí mezi tzv. „superfoods“ neboli superpotraviny a některé zdroje ji označují jako nejvíce populární zemědělskou komoditu v této kategorii. Byla pochopitelně podrobována mnohaletému výzkumu i pod mikroskopem a vědci se jí „podívali na zoubek“ poněkud podrobněji. Co nakonec zjistili, a proč quinou doporučují zařadit do jídelníčku i v evropských zemích?
Quinoa pochází z oblasti Střední a Jižní Ameriky, kde je považována za jednu z klíčových obilovin, respektive pseudoobilovin pro zdravé stravování. K nám se tedy dováží poměrně zdaleka, proto je také její cena vyšší, než u pšenice nebo ječmene. Vyšší cena quinoy však nesouvisí pouze s dovozem, ale i s jejím složením, a to je mezi obilninami (i pseudoobilninami) skutečně unikátní. Co vlastně v těchto drobných zrnkách nalezneme:
Cystein a methionin – quinoa je výjimečná v tom, že vám nabídne kompletní porci všech esenciálních aminokyselin, včetně těch limitních. V obilovinách je zpravidla malé množství cysteinu a methioninu, které se sice vyskytují v luštěninách, ale luštěniny zas obsahují málo limitního lysinu. Quinoa obsahuje v dostatečném množství všechny esenciální aminokyseliny, proto může nahradit maso, mléčné výrobky a vejce.
Růstový faktor – quinoa zdraví prospívá nejen dospělým, ale i dětem a dospívající mládeži, protože obsahuje i větší množství argininu a také histidinu – velice potřebných aminokyselin pro tvorbu tělesných buněk v období růstu. Histidin naleznete v hojném počtu zejména v luštěninách, vlašských ořeších a naklíčených zelených rostlinkách pěstovaných i doma pomocí microgreens.
Minerály a stopové prvky – kromě obvyklého množství vitamínů skupiny B a vitamínu E, což jsou běžné složky obsažené v obilovinách, se quinoa může pochlubit zvýšeným obsahem hořčíku, manganu, fosforu, železa, mědi a zinku. Vyšší obsah hořčíku napomáhá trávení quinoy a je prospěšný každému z nás, protože se tento velmi důležitý kovový prvek ze zemědělské půdy již delší dobu vytrácí a více než třetina Čechů trpí jeho deficitem v organismu.