Soli

Ačkoli dnes stále na trhu převažuje bílá rafinovaná kuchyňská sůl, zbavená většiny minerálních prvků, mnoho lidí vyhledává spíše mineralizované a prospěšnější druhy solí, které kromě slané chuti poskytnou organismu cenné živiny.

Nejznámější druhy solí

Francouzská (šedá sůl) – přezdívaná jako „Keltská“ vykazuje velké množství minerálních látek. Je to způsobeno pobřežními písky a jílem podél bretaňského pobřeží, z nichž se tyto cenné prvky uvolňují. Proto je také její barva tmavší, spíše šedá než bílá. Naleznete v ní především hořčík, vápník, zinek, mangan, jód, draslík a železo.

Himalájská sůl – je výrazně zbarvená do růžova, až do červena, svému pigmentu vděčí díky vyššímu obsahu železa a karotenoidů. Těží se z ložisek uložených ve vysokých nadmořských výškách, jedná se o pozůstatek zkamenělé mořské soli s příměsí sopečné horniny z doby, kdy na Zemi probíhala bouřlivá sopečná činnost. S himálajskou solí se můžeme setkat v podobě solných lamp, bývá součástí solných jeskyní a je o ni velký zájem z hlediska využití pro dochucování pokrmů.

Růžová sůl – dováží se k nám až od jihovýchodního pobřeží Austrálie, nedaleko Adelaide, kde vstupuje do Tichého oceánu největší australská řeka Murray River. Sůl je obohacena mnoha minerály a stopovými vzácnými prvky a je vyhledávána zejména pro její jemnou chuť.

Černá sůl – obsahuje větší množství síry, která sůl obohatila na pobřeží Havajských ostrovů z doby aktivní sopečné činnosti. Tamní sopečná láva je černá, což se také projevilo na barvě mořské soli. Prodává se v podobě větších krystalů, nebo jako najemno drcená.

Epsomská sůl – kromě solí na přípravu pokrmů existují i soli vhodné pro koupele, zábaly a kosmetické účely. Jednou z nich je Epsomská sůl. Není to chlorid sodný, ale síran hořečnatý a je ceněný zvláště pro vysoký obsah dobře dostupného hořčíku. Aplikuje se zpravidla jako vlasové tonikum, pro koupele nohou a celého těla, přičemž se hořčík do organismu vstřebává pokožkou.