Všichni jistě dobře znáte mořskou sůl, která se běžně prodává i v prodejnách zdravé výživy. Jestliže se jedná o původní nerafinované krystaly, budou mít pro organismus mnohem větší přínos, nežli sůl kamenná, prošlá rafinací, jejíž složení se velmi přibližuje onomu chemickému vzorci NaCl.
Chlorid sodný je sám o sobě pro organismus zdrojem chlóru a sodíku. Chlór potřebujeme pro kyselinu chlorovodíkovou k trávení potravin v žaludku, sodík zas pro udržení acidobazické rovnováhy krve. Jestliže to se solením nepřeháníme, pak je vše v pořádku. Až na jedno. Rafinovaná sůl totiž neobsahuje žádné další složky, jimiž lze do organismu doplnit některé potřebné prvky. A právě proto je vhodnější obrátit pozornost jak na sůl mořskou v původním složení, tak i na sůl kamennou ze solných dolů.
Za nejprospěšnější kamennou sůl je stále považována sůl himalájská. Bývá častokrát zbarvena do růžova, což způsobují především sloučeniny železa, a kromě toho jsou v ní obsažené další prvky, zejména vápník, hořčík, fosfor, měď, zinek, draslík nebo chrom.
Současným hitem a zajímavým fenoménem je himalájská sůl černá. Ta se těží převážně v pákistánských a indických nalezištích z jezer sopečného původu, která jsou obohacena sloučeninami síry. Síra je v této formě zdraví prospěšným prvkem, ale to není jediný důvod, proč se používá.
Svérázné aroma
Potraviny dochucené himalájskou černou solí v syrovém stavu připomínají vařená vejce a je-li sůl podrobena tepelnému zpracování, chuť se mění ve více zemitou. Právě tohoto jevu se využívá v indické kuchyni, ale můžete tímto způsobem připravit cokoli jiného, například bramborák, fazolové karbanátky, nebo docela obyčejné topinky s cuketovou pomazánkou. Černá himalájská sůl vás dokáže oslovit i svou svéráznou barvou, kterou od jiných druhů soli, zejména v oceánech, nelze očekávat.